 Účast v rally | |
|
|---|
| 1981 | Debut v závodech rally i automobilových soutěžích. Vítěz Spain’s Seat Panda série rally. |
|---|
| 1982 | Renault 5 Championship. |
|---|
| 1983 | Vítěz Renault 5 Turbo Cup v rally i automobilových soutěžích. |
|---|
| 1984 | Studium na právnické univerzitě. |
|---|
| 1985 | Renault mu nabídnul příležitost k účasti v Spanish Championship a on oplatil výrobci loajalitu, když skončil na 2. místě |
|---|
| 1986 | Spanish Championship, Renault - skončil na 2. místě |
|---|
| 1987 | První sezóna u Fordu, Sierra Cosworth - 1. místo v Spanish Championship.
Debut v světovém šampionátu rally v Portugalsku - vyhrál první rychlostní zkoušku; 7. místo v Rally Corsica, 8. místo v Británii. |
|---|
| 1988 | Sainz se spojil s novým spolujezdcem Luisem Moyou a započalo tak jedno z nejúspěšnějších partnerství jezdec/spolujezdec v historii tohoto sportu. Obhájili španělský titul s bezprecedentními 6 vítězstvími a závodili na 5 událostech světového šampionátu – nikdy neskončili hůře, než na 7. místě. |
|---|
| 1989 | Přestoupení k Toyotě poprvé poskytlo Sainzovi všezahrnující program světového šampionátu a po problémech na začátku sezóny, Španěl dokončil rok na stupních vítězů ve Finsku, Itálii a Británii. |
|---|
| 1990 | Nikdo nemohl zastavit Sainze. Jeho první vítězství v kariéře v Řecku bylo následováno dvěma dalšími na Novém Zélandu a ve Finsku, kde se stal prvním ne-skandinávským, který vyhrál tuto vysoce specializovanou zastávku v sérii. 4. vítězství v Británii mu zajistilo světový titul a jeho nadvláda v tomto sportovním odvětví byla podtržena taky jeho Asia-Pacifickou korunovací. |
|---|
| 1991 | Dosáhl 5 vítězství, ale byl odříznut od světového titulu na závěrečném podniku sezóny Juhou Kankkunenen. |
|---|
| 1992 | Neodrazený Sainz naskočil zpět následujícího roku a 4 vítězství, doplněné řetězem neustálých dobrých dokončení, kterými je tak věhlasný, mu zachránily druhý titul během 3 let. |
|---|
| 1993 | Sainz přestoupil k Lancii - přestup, který byl dodatečně označen jako chybný. Integrale, provozovaný satelitním Jolly Club teamem, dosáhl konce svého vývoje a stal se zastaralým. |
|---|
| 1994 | Přestoupil k Subaru a vyhrál v Řecku a série dokončení na stupních vítězů mu vynesla 2. místo v šampionátu. |
|---|
| 1995 | 3 úspěšná zakončení mu vynesla další 2. místo v šampionátu. |
|---|
| 1996 | Sainz se opět připojil k Fordu a dovedl Escort k vítězství v Indonésii; 3. místo v šampionátu. |
|---|
| 1997 | Zopakoval svůj Far East úspěch stejně jako vítězství v Řecku; 3. místo v šampionátu. |
|---|
| 1998 | Vrátil se k Toyotě a ohromil sportovní experty vítězstvím v Monte Carlu na své první rally v nové Corolle. Vítězství na Novém Zélandu a 5 druhých míst ho vyneslo na pole position k 3. světovému titulu poté, co jeho největší rival Tommi Mäkinen odstoupil během závěrečného závodu v Británii. Sainzův motor začal hořet 300 metrů od cíle a jeho titul se rozplynul v plamenech. |
|---|
| 1999 | Zahájil další boj o titul. 8 dokončení na stupních vítězů drželo jeho naděje při životě až do předposledního podniku. Nakonec skončil na 3. místě, ale sehrál významnou roli v dosažení titulu Toyoty poháru konstruktérů. |
|---|
| 2000 | Sainz se opět připojil k Fordu, jeho důslednost a technické zkušenosti v kombinaci s talentem Colina McRae vytváří silnou řadu. Španěl zničil nepřízeň osudu vítězstvím na Kypru, jeho prvním vítězstvím za více než 2 roky. Tím se zařadil na stejnou úroveň s svým velkým rivalem Juhou Kankkunenem, jako nejúspěšnější jezdci v historii šampionátu s 23 vítězstvími. Řetěz dokončení na stupních vítězů ho udržel uprostřed této bitvy a sezónu dokončil na 3. místě. |
|---|
| 2001 | Jeho pověstná důslednost mu umožnila startovat do posledního podniku v roce 2001 jako jedenomu ze 4 jezdců, schopných vyhrát titul. Avšak byl vyřazen po nešťastné nehodě a 6. místo v tabulce jezdců bylo chabou odměnou za působivou sezónu, která zahrnovala 2. místo v Monte Carlu a Portugalsku. |
|---|